Kapitola: 10 z 18
Stromky, stromky a ještě jednou stromky
„Vyložte to tamhle, chlapci.“
Na prostranstvím před bradavickým hradem stojí obrovský hranatý kočár, před ním neklidně pofrkává osmispřeží podivných tvorů s postavou koně a velikostí slona.
Ze zvláštního povozu vynášejí chlapi pytle, z kterých vykukují špičky různých stromků. Před nimi postává postarší muž, vypadající až komicky v rozevlátém růžovém hábitu s obrovským kýčovitým nápisem ZACHRAŇTE VELERYBY, kolem krku pověšený znak greenpeace bez obsahu niklu.Okázalale mává hůlkou a přehnaně gestikuluje – asi si hraje na dirigenta.
„No ták,ták, ták a teď opatrně. Jo, támhle přesně tam mi to položte. Né! Ten smrček tamhle dozadu... Uch.“ Svěsí unaveně hlavu. Mrkne se na hodinky, ještě pár delších okamžiků a malá ručička bude na obrázku hrníčku a malá... No, malá tam vlastně žádná není, chich.
„Albe, proč to děláte tak náročně?“ vybafne mu najednou něco vedle ucha.
„Merline! Uá! U Salazarových koulí, Poppy! Já jsem se ale lek, tohle mi nedělej.“
„Omlouvám se, ale proč to všechno dělají tak... mudlovsky? Proč nepoužívají hůlky?“
„Jo, ty myslíš Lepa a Sepa? Mno, jsou to motáci.“
„Ahá, a proč to tedy neděláte vy?“
„Blázníš? Copak s tím umim?Pche!“ udiveně se podíval na svou hůlku.
„A nebylo by tedy lepší zavolat Prýtovou?“
„Tss!“ odfrkne si Albus. „Ta taky houby ví o ekologii. Normoš, včera jsem ji viděl, jak používá plastový květináče! Představ si to plastový!“
„Ale...“
„Né, tupci! Říkal jsem přece jasně, že ten smrček dozadu! Ach, sorry, Poppy, ale budeš mě muset omluvit,“spěšně se omluví kouzelník a rázem se pustí jako růžový kulový blesk za dvěma chlápkama vláčejícíma mezi sebou mladý smrček.
„Zdejší zdravotnice už jen vidí, jak se o ně snaží přerazit hůlku, tak tedy jen pokrčí rameny a vrátí se ke svým pacientům.
„Pacholci, vydřiduši! Co to děláte?! Za chvíli je čas na dopolední svačinu a my se tu ještě patláme! Avada na vás! Ten smrček tamhle tam, kde jsou všechny ostatní smrčky! Ágrr!!“ zběsile mávne rukou směrem za hrad a hromotluci se stromkem se tam pomalu rozejdou. Bradavický ředitel od nich vyrazí na druhou stranu a uvidí od tama vycházet svoji zástupkyni.
„Minervo! Konečně jsi mě přišla vystřídat! Za chvíli mi přivezou ty koše a já tady mezitím z těch tupců asi brzo pojdu.“
„Promiň, Albie, ale musela jsem ještě po hodině Potterovi vysvětlovat, že při vyučování se dává pozor. Obvzlášť, když jsme probírali recyklaci plastů! Pořád jenom kamsi zasněně zíral a vsadím se, že nesnil zrovna o čistém vzduchu!“
„Mno jo no, co naděláš? Ta dnešní mládež, co z nich jednou vyroste... Hele, já už musím, za chvíli jsou tady – naštěstí jsou to kouzelníci, takže se přemisťují. Mrkni tady na ty obludy, prosím,“ šlehne okem po koňoslonech a odkvačí.
Za pár minut už netrpělivě překračuje u brány do hradu – smluveného místa schůzky. Konečně se ozve známé lupnutí a před ním se objeví pomenší kouzelník v khaki hábitu po boku černovlasého učitele lektvarů.
„Tak co, Severusi, šlo to dobře?“
„Jo, máme všechno, jen chvíli počkej, za minutku nám to pošlou.“
Vzápětí jeho slova následovalo druhé a rozhodně větší prásknutí a před Brumbálovými zraky se objevila souprava barevných odpadkových košů. S cedulkami: PLAST, PAPÍR, SKLO, BAREVNÉ SKLO, NEBEZPEČNÝ ODPAD a ZBITEK.
„Zbitek?“ zamračí se Albus.
„Ech, pardon, pane, asi chyba tisku, hned to napravím,“začervená se drobný kouzelník a trapný omyl napraví mávnutím hůlky.
„A co ty tady vůbec děláš, mrňousi?“ všimne si ho konečně Brumbál.
„Mám vám s tím pomoct, ukažte mi na plánku, kam to chcete a já vám to tam přemístím.“
„Fajn,“ přitaká ředitel a kývne na Snapea. Ten vytáhne z kapsi plán hradu a rozloží ho před kouzelníčkem. Už jsou na něm vyznačeny křížkem místa daných košů.
Kouzelník v khaki hábitu jen kývne, párkrát mávne hůlkou a koše zmizí na své strategické pozice. Následně se přemístí (to jako ten kozelník, ne ty koše – to dá rozum!).
Albus si zhluboka povzdechne a rozrazí dveře školy, konečně si může dát svůj dopolední příděl kofeinu.
Počet přečtení: 580 krát
Hodnocení: 9.00 [2 hlasů]